Namíbia – Cestovateľský blog

4 Slováci, 1 bláznivý výlet – Crazy Africa Adventure

jozo — Tue, 27 Sep 2016 07:48:28 +0000

Štyria Slováci si vzali svoje batohy a vydali sa na 2 týždne na dovolenku. Nie však do rezortu a na „all-inclusive“, ale na bláznivý výlet do Afriky. A čo z toho vzniklo? Pozrite si video, po ktorom budete mať chuť vypadnúť z práce ešte dnes 🙂

Partia (hovoria si Juraji, Shimo, Mirka a Polmetro) sa vydali do Južnej Afriky, aby navštívili Namíbiu, Botswanu a Zimbabwe. Prenajali si auto, ktoré im zároveň slúžilo ako útočisko na prespanie. Nezabudli pribaliť foťáky, 2x GoPro a jeden dron (DJI Phantom 3). A výsledok? Výlet plný zážitok za 1500 Eur na osobu. Ale to, čo zažili, stálo očividne za každý cent. Posúďte sami:

The post 4 Slováci, 1 bláznivý výlet – Crazy Africa Adventure appeared first on Cestovateľský blog.

Rozhovor so Stáňom Cigánkom, ktorý sa za 14 dní dostal zo zoo až k sprevádzaniu Africkými krajinami

jozo — Fri, 09 Sep 2016 07:21:59 +0000

Bojíte sa ísť do Afriky? Po prečítaní tohto rozhovoru po nej zatúžite. Stáňa vie o zvieratách všetko. Vychovával žirafy, staral sa o slony a doma má Boženku (veľhada kráľovského), ktorá je vraj veľmi milá. Pre lásku k zvieratám ho stretnete v každom kúte Afriky alebo v národných parkoch Severnej Ameriky. Srdečná opatera zaručená.

Čo Ťa priviedlo k práci sprievodcu?
Náhoda. Nikdy jsem se nazajímal o cestovní ruch a nikdy jsem netušil, že bych v něm mohl někdy pracovat. Moje láska jsou zvířata a proto jsem se je taky rozhodl studovat. Hned po škole jsem nastoupil na post ošetřovatele exotických zvířat ve Zlínske zoologické zahradě. I když už jsem byl v zoologické zahradě, tak jsem pořád udržoval kontakty se školou chovu exotickych zvířat, tak se mi jednoho dne ozval profesor z Pražské zoologické zahrady. Pro BUBO tou dobou už pracoval Martin Karniš, který má vystudovanou tuto školu a jelikož Ľuboš byl spokojen s ním co by profesionálem na zvířáta, hlavne v Africe na safari, tak kontaktoval školu, že má zájem o nejšikovnejšího (to neříkám já, ale řekl mi to pán profesor) absolventa, který zná africká zvířata a chtěl by jít provázet na safari. Profesor mi hned volal, že jestli to nechci zkusit. Netušil jsem o co jde, ale když jsem byl před 7-mi lety poprvé v Africe, tak jsem se chtěl od té doby tam vrátit a tak jsem se do BUBO ozval. Bylo to 14. septembra. Ľuboš mi ješte v ten den volal a chtěl, abych přišel hned na pohovor. Já jsem zašel za našim ředitelem a řekl jsem jak se věci mají. No nadšený nebyl, ale byl rád, že jsem mu o tom řekl, než jsem vůbec někam šel a na tento pohovor mě pustil. Když jsem dojel do Bratislavy, tak jsem pár hodin strávil s Ľubošom a ten mi na pohovoru dal podmínku, že má zájem jenom o někoho, kdo se bude chtít stát nejlepším rangerem ze všech průvodců. Že budu mít veškerou podporu z BUBO, ale tá snaha musí vyjít ze mne. Pochopil jsem to a 30.9 jsem odletel do Namíbie. Moje kariéra v zoo se během 14-ti dnů změnila na kariéru průvodce BUBO.

Lákalo Ťa cestovanie od malička?
Už od mala jsem chtel vždy cestovat. Bohužel z dětství si pamatuju spíš jen praci na poli přes prázdniny. Měli jsme hospodařství a tak jsme si toho cestovaní dovolit moc nemohli. Povětšinou si nás vzala babička na pár dní a jeli jsme s ní k rodině do Jeseníku nebo do Prahy. Nejvetší zažitek byl když se šlo do Polska na trhy, k Plumlovské prehradě, s bráchama jsme hráli golf, projeli Chorvatsko a pak Kubu od západu na východ. Když jsem nastoupil do zoo, tak jse nastoupil na post ošetrovatele africkych kopytníku. Takže nejdřív žirafy a nosorožci. Různe antilopy a zebry. Africké ptactvo a šelmy a postupne jsem se dostal až ke slonům, kde jsem strávil asi nejdelší dobu z těch 6-ti let co jsem byl v zoo. Pak jsme se s kamarádem rozhodli, že pojedeme do Afriky, aby jsme zvířata videli naživo. Přileteli jsme do Johanesburgu a jeli do národnich parků na tri týdny a spali jsme pod stanama. Bylo to asi to nejlepší dobrodružství co jsem kdy zažil. Nadherný indický oceán na pobřeží… Nemohl jsem od nej odtrhnout oči. Už od té doby co jsem se vratil z Afriky, jsem se chtěl vrátit zpátky, ale neveděl jsem jak to mam udělat.

Aké vlastnosti nesmú chýbať dobrému sprievodcovi?
Rozhodně si myslím, že musí být veselý, rozhodný, komunikativní, upřímný a zasadový. Musí se vyznat dokonale v danné oblasti, ale taky umět dělat kompromisy. No jelikož mi ještě není ani 30 a když se oholím vypadám pŕej na 18, tak moje taktika je, že než mi doletí lidi, tak se nechám mírně zarůst. Když doletí, tak je hned zahrnu otázkama, abych vědel individualizovat jejich cestu. V aute z letište na hotel jim povim co nejvíc o dnešnim programu a o lokalite, kde se nachazíme, aby vědeli, že jsou v dobrých rukou. Vše jim vysvětlim. Po pár dnech co uz jsou klidni ví, že Afrika je krásna a neni to nic strašné, tak se oholim. Meli byste videt ty reakce. Každý si všimne.

Ako dlho si v BUBO a na čo sa špecializuješ?
Už jsem v BUBO 5-tym rokem a specializuji se na Afriku. Jsem zoolog a proto jezdení s lidma na safari, co je asi nejvetší zábava co může být. Dejepis sem nikdy neměl rád. Strašne mě nebavilo se nikdy učit vsechny ty Karly a Václavy co se strídali na trůnech, ale dejiny Afriky jsou jiný soudek. Poznávat kmeny a učit se jejich historii. Jak žili jejich předci a jak přemigrovavali z jednoho místa na druhé. To je historie co mě baví a rád to předávam jiným lidem. To je dobré v BUBO, že o tomto se u nás ví hodně a mám s kým diskutovat.

Čím je Afrika špecifická a čím si Ťa získala?
Afrika je jediné místo na světe, kde můžete vidět soužití velkých stat kopytníku, predatory, ptactvo, hmyz a plazy na jednom místě. Nejpestrejší skala byložravců, co žiji na otevrených savanach afriky po boku velkých kočkovitých šelem. Nadherné a rozdilné biotopy od pouští až po deštné pralesy.

Ktoré miesto je Tvoja srdcovka?
Moje srdcova záležitost je Jižní Afrika. Asi skrz to, že to byla moje první země kontinentu, co jsem navštívil a zamiloval jsem se do ní. Mohl jsem zde poprvé vidět moje oblíbena zvířata a ten biotop, ve kterém žijí, byl na první pohled neuvěřitelný No nádherný je celý jih od Namíbie přes Botswanu až k Viktoriiným vodopádům na hranici Zimbabwe a Zambie. Lidi nevědí, ale tento region je absolutně bezpečný, tam kam chodíme není žádna malárie a hotely jsou velmi vysoké úrovne, doslova luxusní.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Čo Ťa naposledy najviac na zájazde zaskočilo?
No na každém zájezdu človeka povetšinou něco zaskočí. Důležité je, jak on sám je flexibilní a musí mít zkušenosti, aby danou věc vyřešil a jak to vyřeší. Jelikož mam povětšinou řídíci zájezdy (je to vždy skupinka klientů tak 7 lidí), tak problemy s autem se můžou stát kdekoliv. Jednou jsem byl neoblíbený u klienta z krz to, že jsem čech. To mně mrzelo, ja ten rozdíl nevnímam. Výhoda pracovat pro BUBO je tá, že s nami jezdí kultivovaní klienti, BUBO má vyšší ceny a tím se lidi vyselektují. Požadují vyšší úroveň služeb, no na druhé strane ji i vědí ocenit. Pri jakémkoliv problému mám v BUBO Base campu, jak my říkame naši kanceláří v Bratislave silnou podporu. Jednak ti lidi vědí – byli taky, poznají každý meter a řešíme konkretnosti, na konkrétní ulici, či na konkrétnim míste národního parku. Nemusím nikomu vysvetlovat, kde je Gaborone a Mikes Kitschen. No a v BUBO mají i kontakty. To dokopy veľmi pomůže a nevím si představit jak bych z některých situací vyvázl. No takto spoločne, zdá se mi, vyřešíme všechno.

Máš nejaký súkromný cestovateľský sen?
Můj cestovatelský sen, kde jsem nikdy nebyl a strašne bych chtěl, je jet do Etiopie a Stredoafrické Republiky. Taky strasně toužím splavit řeku Kongo a podívat se na pralesní žirafu Okapi, která v pralesích konga žije. Tyto destinace má možná nejvíc na Slovensku no i v Čechách zjezdení Ľuboš, náš ředitel. Byl tam několikrát.

Prečo by ľudia mali aspoň raz navštívit „Tvoj“ región? Čo nájdu tu a nikde inde na svete?
Jak už jsem odpovídal otazce předtím, Afrika je jediný kontinent, kde žije různa škála živočisních druhů na jednom míste a je to neskutečná podívaná. Ale ne jen to. Je to pořád jeden z mála kontinentů, kde žijí i kmeny ješte tradičním spůsobem života bez výrazního zásahu civilizace. Bohužel, civilizace pomaličku proniká ze všech stran a tak by to člověk měl vydět co nejdŕív než to zanikne i tu. Tady v Africe je všechno jiné. Vidět lidi chodící oblečeny v kůži a rozdelávat ohne tradičním způsobem. Vidět jak odebírají krev dobytku a mísí to s mlékem, aby měli co pít při svích dlouhých cestách po savanach. Ozbrojení pouze oštepmi a procházet kolem lvích smeček. Jit se podívat na tůru do hornatých pralesů na gorily horské, které se nedají spatřit nikde jinde na světe a to ani v zoologických zahradách. Tyto scenerie nikde jinde člověk neuvidí a proto by se měl aspoň jednou za život sem podívat.

S akými predsudkami sa ohľadom svojho regiónu najčastejšie stretávaš? A ako je to v skutočnosti?
No asi nejvíc s predsukami o bezpečnosti a chorobách. Když člověk jede do Afriky a někomu to řekne, tak první co se každý zeptá: a nemáš strach, že te tam zabijí, okradou, znasilní a Bůh ví co ješte. Tak to že: však ses zbláznil? Dyť tam umřeš na malarii a nebo na nejakou jinou tropickou nemoc. No ve skutečnosti je jižní Afrika maximálne bezpečná a v dnešní době je Turecko či dokonce Brusel a Paříž nebezpečnejší. Tu na jihu nejsou ani žádne choroby, vypadá to jako v Austrálii či Kalifornii a je to obdobne nebezpečné. Samozřejme jestli dodržujete rady nás pruvodců. No mne nikdy ani jeden klient nedostal žádnou tropickou chorobu. Od Luboše ale vždy vrámci našho studia v BCA (BUBO Cestovateľská akadémia) a posledne od MUDr. Bubána, dostávame rady jak postupovat, aby se naši klienti vrátili domů bez „tropického suveníru“. 100% Afrika není nebezpečnejší než Jižní Amerika, no když někomu řeknu, že jedu do Jižní Ameriky, tak ti každý řekne: To fakt? Kam jedeš? Půjdeš se podívat do Amazonskýho pralesa? Uvidíš Macchu Picchu? To je super. Afrika ma nespravedlivě zlé jméno. No to múžete i využít. Když máte títo informace, múžete jet, jste v bezpečí a doma budete za hrdinu, i když se vám nic nemúže stát.

Mnoho ľudí sa momentálne bojí cestovať. Myslíš, že oprávnene?
No v dnešní době se spíš divím, že lidi chtějí zůstat v Evropě. Jsem docela rád, že jsem na jihu Afriky a mám tu klid od všech teroristikých útoků co se dějí v Evropě. Cestovaní je podle mě absolutne bezpečné. Když se klienti řidí rady, které dostanou v BUBO a pak pokyny od nás průvodců, kteří sa taky vyznáme a jsme školení od starších průvodců a pak na firemních školeních, tak se mu nemá co stát. Základem je cestovat s profesionály. Pak se nemusíte ničeho bát. Když jede někdo sám na svoji vlastní zodpovednost do zemí jako Pakistan, Afganistan, Irak a dnešní Sýrie či Jemen, tak je to nezodpovedný vůči sobě. Ale jinak zbytek světa je podle mě bezpečnejší navštívit v tuto dobu, než jezdit napŕiklad do Páriže či Bruselu.

Dokáže Ťa sprevádzanie a región, ktorý sprevádzaš po 20-krát ešte niečim prekvapiť?
Samozrejmě, že ano. Člověka překvapí spousta vecí i doma a ne tak někde v cizine. Pozitivní věci na to jsou, že věci se mění a vždy múže být vše jinak. Tím pádem se udržuješ ve střehu a nikdy se nedostneš do stereotypu. To je taky naše výhoda, že v BUBO jsme mladí a akční průvodci a máme schopnost se rychle přispúsobit. A pak my stále hledáme pro klienty nové zážitky, co bylo loni letos nestačí. A to dá taky zabrat, no na druhou stranu človek se nedostane do rutiny.

V čom sa odlišujú BUBO zájazdy oproti konkurencii?
Myslím si že BUBO má jednu obrovskou vyhodu a to je ta, že na mnoha místech, kde máne naše zajezdy jsme byli jako stredoevropska cestovní kancelář první. Máme Tomáše (Mgr. Tomáš Hušek), který vyrůstal v Africe a dokonale tu zná každý kámen. Luboš, procestoval každou z těchto zemí a má neobyčejný prehled a taky máme zpoustu odborníků na danou oblast. Povetšinou co slýchávám, tak zpousta cestovek má lokální pruvodce, to my máme taky, ale to nestačí, lokálec nerozumí slovenské či české mentalite a dělá to vysloveně jako svúj 8-hodinovej job. My jsme na nohách 12 hodín a víc, no nás to baví. Nebo má cestovka jednoho či dva české průvodce, kteří se nespecializujú, ale rezesílají je po zájezdech všude. My máme průvodce, kterí vetšinu roku v dané krajine, či lokalite bydlí a tím pádem mají mnohem vetší přehled co se děje. A ne jen ten v tuto chvíli, ale přehled o celém roku.

Chceš aby ťa cestovanie živilo? Vyplň dotazník sprievodcu BUBO na: http://bubo.sk/dotaznik

The post Rozhovor so Stáňom Cigánkom, ktorý sa za 14 dní dostal zo zoo až k sprevádzaniu Africkými krajinami appeared first on Cestovateľský blog.

Slávo Mačička: Namíbia cez objektív

ext — Sun, 08 Nov 2015 22:27:49 +0000

Náš kamarát Slávo Mačička sa vybral s priateľmi do Namíbie takmer na mesiac. Pozrite si túto nádhernú africkú krajinu v Slávovej fotoreportáži s komentármi.

Začínali sme vo Windhoeku. 20 dní dobrodružstva sa končilo na letisku v JohannesburguPartia pozitívne naladených cestovateľov…

Auto to s nami vydržalo po cestách necestách. V stanoch sme strávili takmer celú dovolenku

Christuskirche – kostolík ako z perníka – najkrajšia stavba Windhoeku – hlavného mesta Namíbie

Namíbijské cesty, od hlavného mesta to bol ešte asfalt. Kam až oko dovidelo

Krokodília farma, najprv nám guide ukázal výbehy, kde chovajú staré krokodíly na vajíčka..

..menšie – dvojročné – ešte musia dospieť, kým pôjdu na mäso a kožu

a najmenšie sme si mohli zobrať aj do ruky 🙂

Na tých menej štastných sme si nakoniec pochutili v priľahlej reštaurácií – tuto konkrétne krokodílie chvosty

Smerom k Waterbergu – stolovej hore, kde sme plánovali prespať

Kemp priamo pod horou, s nezabudnuteľnou nočnou oblohou..

Mesiac v nove, žiaden svetelný smog a čistá obloha = výsledok

A teraz si predstavte, že takto vyzerá celá obloha nad Vami a vy sa nestačíte dívať. Bomba

Ranná túra s východom slnka hore na stolovú horu..

.. a výhľad po ceste na krajinu pred nami

Hore, slnko je ešte len tesne nad horizontom..

Heslo Namíbie je Endless horizont – naozaj veľmi výstižné..

Hoba meteorit – najväčší na zemi nájdení meteorit..
Nevyzerá, ale je to 76 ton zmesi železa, niklu a kobaltu
Bývalá nemecká pevnosť Namutomi – súčasť areálu nášho prvého kempu v národnom parku Etosha

Skoro ráno vyrážame na safari – prvé zvieratá sú antilopy

Etosha je o čakaní pri napájadlách. Prídete, zaparkujete a čakáte, či sa bude niečo diať. Pri treťom sme natrafili na stádo samíc kudu

Než odíšli, k napájadlu dorazilo aj stádo zebier..

.. a aj zopár pštrosov, ktoré však boli veľmi vystrašené a neustále jeden dával pozor

Najjednoduchšie však bolo spozorovať žirafy, tie sa jednoducho nevedeli schovať

Pri ďalšom napájadle sme natrafili na obrovské stádo impál

Dokonca sa prišla napiť aj žirafa. Pri vode sa striedalo množstvo druhov zvierat

Zaprášené stromy naokolo vytvárali dojem zimnej krajiny

Pri napájadle v kempe sme natrafili na prvého slona

Niekedy sa zvieratá potulovali aj v blízkosti cesty ako tento čierny nosorožec

Prasa a hyena pijú vedľa seba, čakáme čo sa asi tak môže diať..

.. neočakávane z lesa oproti vychádza stádo slonov aj s malými sloníkmi

nekompromisne zaberú takmer celé napájadlo a pijú

Nasleduje striekanie sa vodou, pozorujeme celú scénu z auta

Do zotmenia musíme byť späť v kempe, nanešťastie nám cestu zatarasilo iné stádo slonov

Na slony sme mali šťastie aj druhý deň, opäť stádo pri napájadle

Kým sme však pozorovali jedno, z druhej strany, asi 3 metre od nás prešlo druhé, rovnako smädné..

na ostatné zvieratká tak zostala len mláka vedľa

Etosha to je predovšetkým vyschnutá rovná panva – druhý deň sme sa presúvali po jej okraji

Práve zvieratká na okraji panvy tvorili nádherné obrázky, tu samce kudu

vďaka presúvaniu sme natrafili aj na nové zvieratá – Hartbeest

Mňa najviac zaujal oryx

Niektoré napájadla boli prázdne, inde sme natrafili naozaj na pestrú paletu zvierat

Prišlo aj na dravce – šakaly síce pobehovali kade tade..

..no vďaka černoškovi v autobuse sme zhliadli aj spiace levy

Napájadlo Goas, auta parkujú na vyznačenom mieste, sledujú ďalšie stádo slonov

Okaukuejo – veľmi pekný kemp, s pekným napájadlom plným zvery. Kemp bol obohnaný plotom a zvieratá sme pozorovali bezpečne z areálu

Napájadlo bolo v noci osvetlené, chytili sme, ako inak, skupinku slonov

Avšak po dlhšom čakaní sme sa dočkali aj nosorožcov

Vingerklip – 35 metrov vysoká skala len tak, uprostred ničoho. Ako toto vzniklo??

Výhľad z Vingerklipu na okolie

Petrified forest – stromy sa vplyvom prírodných podmienok a dlhého času zmenili na kameň (uhlík bol nahradený železom

Twyfelfontein, najväčšia zbierka malieb pravekých ľudí

Vďaka železu sú skaly v oblasti červené, no maľby postupom času narušil dážď

V okolí Twyfelfontein-u sme cestovali cez neskutočnú krajinu, aj keď cesta samotná nám dala zabrať

Nechýbala ani štandardná africká značka 🙂

Najkrajší kemp sme našli v tejto oblasti – priamo pod skalou..

.. kúpelňa. V noci s výhľadom na hviezdy, ráno na krajinu okolo

Cape Cross – kolónia 100 000 tuleňov – slušný smrad a hluk všade naokolo (Babám sa akosi nepáčilo) 🙂 …

…aj keď tam boli aj také malé chutnučke zlatučke tuleniky. Ňu Ňu Ňu

Swakopmund – bývalé nemecké mesto, ktoré nič nestratilo zo svojej histórie

Vzhľadom na veľký počet nemeckých turistov (rozumej dôchodcov) tu mali aj svoj vlastný Brauhaus

Od Swakopmundu na juh už začína namíbska púšť

Náhodou sme natrafili na možnosť požičať si FAT Biky…

…na ktorých sa dá jazdiť po piesočných dunách.

Hore, dolu, …

… raziť si cestu krajinou

Jednoznačne najlepší zážitok v Namíbií.

Kayaking s tuleňmi, v zátoke no na oceáne, prečo nie?

Tulene boli celkom zvyknuté, takže sa dalo prísť naozaj blízko

Kristal galerie – boli sme pozrieť čo tu po okoli vykopali zo zeme

Ale tiež aj ako to vyzera pod hladinou oceána v miestom vodnom svete

Spitzkoppe& Pondoks – fotogenický horský masív a raj horolezcov

Pozreli sme prírodný kamenný most…

.. a spravili sme si aj zopár fotiek ako do katalógu…

…niekto robil fotky krajiny …

..iný sa zapotil pri portrétoch 🙂

Púšť v Namíbií nie sú len piesočné duny, cestou sa krajina menila

vlastne jedný “horský” prechod po ceste a výhľad zo sedla

Solitaire – sídlo uprostred ničoho žijúce z benzinky a reštaurácie

Kemp v Sessriem – pohoda po dlhej ceste

Zvieratko kempu bol oryx, bez vonkajšieho oplotenia im nič nebránilo vo voľnom pohybe po areáli

Ráno sme sa rozhodli privítať ráno slnko na dune. Žiadalo si to vyšľapať 150 metrov hore po prebárajúcom sa piesku

Všetci sme to stihli včas na slnečné divadlo

Slnko pomaly osvetľovalo vrcholky dún

Postupne zalievalo krajinu svetlom

Prvá časť stúpania – neskôr ráno sa vynorili zástupy ďalších turistov

Cestou k Sossusvlei

Posledných 5 km sme šli naboso po jemnom piesku púšte..

… a obdivovali krajinu vedľa cesty

Cieľová destinácia – surreálne údolie Sossusvlei

Vybrali sme si stromček, ktorý sa nám najviac páčil..

…a spravili si spoločné fotky

Určite niečo, čo treba navštíviť a super zážitok

Zvyšok dňa už len oddych v kempe pri bazéne vo vybranej spoločnosti 🙂

Cesta ďalej na juh nemala koniec..

Kolmanskop – bývalé banícke mesto postavené počas diamantovej horúčky

V súčasnosti opustené mesto duchov

Niektoré budovy bolo možné preskúmať aj zvnútra…

… a sledovať, ako ich postupne pohlcuje piesok

Kemp Klein Aus Vista so zaujímavou krajinou a množstvom cyklistických trás

Niektoré zjazdy boli naozaj náročné..

Quivertree forest – les zvláštneho druhu Aloe

Giant’s Playground – kopy obrovských balvanov naukladané na sebe.

Ako to, že tie balvany ešte nepopadali, a ako to vlastne celé vzniko? Záhada 🙂

Fish River Canyon – druhý najväčší kaňon na svete s dlžkou 160 km

Nepoznáte niekto túto modelku? Stále sa mi vtierala pred objektív 🙂

Naľavo hore budova vyhliadky, kaňon dosahuje hlbku až 550 metrov

Juhoafrická republika, po dlhom presune sa zobúdzame na to, ako sa nám paviány prehrabávajú v smetiach

Rezervácia Pilanesberg – krajina sa od tej namíbijskej líšila hlavne množstvom vody a zelene

Vďaka množstvu veľkých vodných plôch sme doplnili zoznam zvierat o krokodýla (voľnežijúceho)…

…Zopár spiacich hrochov

ale podarilo sa nám odchytiť hrocha aj mimo vody ako sa presúval z jedného jazera do druhého

Vervet monkey

Ale predovšetkým sme natrafili na biele nosorožce…

… sú omnoho mohutnejšie ako čierne nosorožce, ktoré sú rozšírenejšie v Etoshi.

Pripomienka na kolobeh života

Posledný deň pred odletom sme sa zastavili ešte v jaskyni Sterkfontein, kde boli nájdené pozostatky australopitekusa

Helmy sa naozaj zišli, cez niektoré časti jaskyne bolo potrebné loziť a každý z nás aspoň raz ťukol hlavou

Živí, zdraví a o zážitky bohatší na letisku v Káhire. Howgh!

The post Slávo Mačička: Namíbia cez objektív appeared first on Cestovateľský blog.